Z vrcholu kopce Boreč stoupá i v krutých mrazech teplá pára. Teplotní rozdíl mezi unikajícím vzduchem a okolím bývá až 16 stupňů, takže se v okolí puklin s unikajícím vzduchem neudrží sníh. Teplé mikroklima vyhovuje teplomilným rostlinám, které nesnášejí teploty pod nulou.

Národní přírodní památka nemá však nic společného se sopkou, jak by se laicky mohlo zdát. Sopky Českého středohoří jsou mrtvé už desítky milionů let a žádná aktivní vulkanická činnost tady nebyla prokázána. Záhadu, k čemu vlastně uvnitř kopce dochází, vysvětlil roku 1881 pražský univerzitní profesor Jan Krejčí – Boreč je vlastně dutá hora, protkaná složitým puklinovým labyrintem.

V zimě ve své spodní části nasává studený vzduch, který stoupá vzhůru, cestou se ohřívá a nahoře se vyfukuje o teplotě 9–10°C. A v létě naopak – studený vzduch proudí dolů. V zimním období se vlivem rychlého zchlazení pára zviditelní a čím větší zima, tím je pára lépe pozorovatelná. Místa, kde lze pozorovat výfuky teplého vzduchu, mají své odborné označení – ventaroly. Těsně u výdechů můžete pozorovat vzácné játrovky a jasně zelené mechy, a jen několik desítek centimetrů nad prohřátými rostlinami visí rampouchy vzniklé kondenzací páry. Vrchol Boreče je jediné místo na území našeho státu, kde roste borečka vzácná, středomořský druh játrovky, který k životu potřebuje vlhko a teplo zároveň. Rostlina byla zařazena na Červený seznam mechorostů ČR, do kategorie kriticky ohrožených.

Přes vrch vede dálková naučná stezka Lovoš–Boreč a okružní naučná stezka Boreč vedoucí z obce Režný Újezd, seznamující turisty s nejatraktivnějšími místy kopce. Naučná stezka Boreč je dlouhá 3 km.